Snižovat spotřebu má smysl i při zastropování

Od Nového roku se v praxi uplatňuje vládní nařízení schválené pro domácnosti a malé podniky už loni na podzim a rozšířené krátce před Vánoci také o zákazníky z řad velkoodběratelů.

Maximální ceny silové elektřiny pro rok 2023 jsou stanoveny na úrovni 6,05 Kč/kWh (5,00 Kč bez DPH), navíc jsou odpuštěny poplatky na podporu obnovitelných zdrojů energie (POZE), které činí 599 Kč včetně DPH za každou MWh. U plynu jako komodity byl strop nastaven na 3,025 Kč/kWh (2,50 Kč bez DPH), k těmto cenám elektřiny i plynu je nutno přičíst ještě distribuční poplatky.

I přes toto opatření běžná domácnost v bytové jednotce zaplatí za elektřinu o 75 % více než v roce 2021, v rodinném domku, jestliže elektřinou také ohřívá vodu, bude platit dvojnásobek a pokud elektřinou také vytápí, bude to přibližně 2,2násobek.  U zemního plynu je růst nákladů dvoj až trojnásobný.

Ceny energií se na hladiny obvyklé do roku 2020 již nevrátí. Podle odhadů se budou v následujících letech ceny elektřiny pro domácnosti pohybovat v rozpětí 3,5 až 5 tisíc Kč bez DPH a distribuce, u zemního plynu setrvají nad 1 500 Kč/MWh. Tomu se musí přizpůsobit nakládání s elektřinou i plynem.

Mimořádně teplé počasí na přelomu roku umožnilo nižší než předpokládané čerpání zemního plynu ze zásobníků, Německo dokonce oproti praxi běžné v tomto období své zásobníky naplňovalo. Díky tomu jsou evropské zásobníky plné vysoko nad očekávané objemy, velkoobchodní cena zemního plynu na denním, tzv. spotovém trhu klesala, a to se příznivě promítlo i do cen elektřiny. Můžeme doufat, že nejde jen o krátkodobý výkyv a ceny energií budou dál klesat. Ale jisté to není. topná sezóna ještě neskončila.

Apel na snižování spotřeby energií tak dál platí. EU vytyčila cíl omezení spotřeby na úrovni 15 procent, kterého se daří dosahovat České republice i Evropě jako celku, což rovněž přispívá k poklesu cen. Zodpovědné chování bez zbytečného plýtvání by se tak mělo stát samozřejmostí.

Prvním předpokladem pro skutečně efektivní snižování spotřeby elektřiny a plynu, je alespoň základní přehled o tom, kolik a na co je domácnosti obvykle spotřebovávají. Obecně můžeme říct, že největší podíl na spotřebě elektřiny má vytápění a ohřev vody, u plynu je to obdobné.

Pro zásadní snížení spotřeby energií a výraznější finanční úspory běžná opatření typu zhasínání tam, kde nikdo není, nebo snížení teploty vytápění či ohřevu vody, nestačí. Je třeba sáhnout k větším investicím a starší spotřebiče postupně vyměnit za moderní, úsporné.

Dalším krokem je posouzení energetické náročnosti objektu a následná výměna oken, zateplení a tam, kde je to účelné, instalace fotovoltaické elektrárny či změna způsobu vytápění a přechod na tepelné čerpadlo.

Část odběratelů bude i bez úspor letos za energie platit výrazně méně, než je cenový strop, protože mají ceny z předchozího období zafixované na nižší úrovni. Řadě z nich během letošního roku fixace skončí. Jak by se měli zachovat? Jakou novou nabídku odmítnout a kterou naopak využít?

Nejlepší volbou po uplynutí fixace je v současné době setrvání u stabilního dodavatele, pokud možno s prolongací na dobu neurčitou či smlouvou na dobu určitou na kratší období jednoho roku. Dlouhé fixace v současné době vysokých cen nejsou příliš výhodné.

Někteří velcí dodavatelé novým zákazníkům nabídli ceny těsně pod úrovní cenového stropu. Nižší cena je podmíněna fixací, v jednom případě dokonce na tři roky. Odběratel tak sice zdánlivě získá „klid“, že mu cena po následujících 36 měsíců nevzroste, nebude ale moci ani profitovat z případného poklesu cen na velkoobchodních trzích. Rozumným kompromisem je fixace na jeden rok.

Zvláštní skupinu tvoří zákazníci, které jejich dodavatelé převáděli na tzv. spotové produkty jednostrannou změnou obchodních podmínek. Ti by se měli co nejdříve poohlédnout po novém dodavateli s nabídkou standardních produktů.