Ceny energií zvedá ETS1

A ceny energií zásadně ovlivňují konkurenceschopnost evropského průmyslu, takže sílí debaty o možném hledání společného řešení. Cenu elektřiny přitom bezprostředně zvyšuje sama evropská klimatická politika prostřednictvím systému emisních povolenek ETS1. Jeho případné změny ale mají i odpůrce. Překvapivě mezi ně nyní patří také původní zastánce zásadnější revize, německý kancléř Friedrich Merz.

Ceny energií se opět dostávají do centra pozornosti evropské politiky. Evropská rada v říjnu vyzvala Evropskou komisi, aby hledala další krátkodobá opatření proti jejich růstu. Jedním z důvodů je zvyšování nákladů evropského průmyslu a jeho slábnoucí konkurenceschopnost.

Také česká vláda si tento týden připravila pojistku pro případ dalšího výrazného zdražování. Schválila návrh novely energetického zákona, která by státu v mimořádné situaci umožnila převzít část nákladů energetických sítí, a snížit tak zákazníkům regulovanou složku ceny.

Možnosti, jak snížit ceny energií, přitom neleží jen v regulované složce. Do velkoobchodní ceny elektřiny se promítají také emisní povolenky ETS1, které povinně využívají podniky emitující oxid uhličitý (CO₂) a další škodliviny, tedy i výrobci elektřiny z fosilních paliv. Jedna emisní povolenka opravňuje k vypuštění jedné tuny CO₂, případně jejího ekvivalentu, do ovzduší. Systém má firmy motivovat k modernizaci provozů, dekarbonizaci a ochraně životního prostředí.

Při dnešní ceně povolenky přes 90 eur za tunu představuje samotný náklad na emise u výroby elektřiny z plynu kolem 800 až 900 korun za MWh, u uhelných zdrojů může být i výrazně vyšší. Růst ceny o každých 10 eur za tunu CO₂ bude cenu elektřiny dál zvyšovat zhruba o 3 až 4 eura za MWh. Jednou z nejsnadnějších cest ke snížení nákladů na energie by proto bylo zastropování ceny povolenek ETS1. Odstranila by se tak alespoň část nákladů, které evropská klimatická politika k cenám energií přidává.

Připomeňme, že takto přísný emisní systém má na celém světě jenom Evropa, konkrétně členské státy EU a země Evropského hospodářského prostoru. Země zapojené do ETS1 přitom dnes vytvářejí jen přibližně šest procent světových emisí CO₂…

A aby toho nebylo málo, od roku 2028 má ceny energií zatížit také ETS2. Nový systém emisních povolenek pro budovy a silniční dopravu měl původně začít fungovat už v roce 2027, Evropská unie ale jeho spuštění o rok odložila. Náklady na povolenky se budou promítat především do cen fosilních paliv pro vytápění a dopravu.

Princip ETS1 je v základu jednoduchý. Evropská unie stanoví celkové množství emisí, které mohou zahrnuté firmy vypustit, a k tomu odpovídající počet povolenek. Část povolenek dostávají průmyslové podniky zdarma, zejména kvůli ochraně před přesunem výroby mimo Evropu, zbytek se draží. Kdo povolenky nepotřebuje, může je prodat, kdo jich má málo, musí je dokoupit.

Celkové množství dostupných povolenek se postupně snižuje, a systém tak vytváří tlak na omezení emisí a investice do čistších technologií. Za více než dvacet let ale kolem povolenek zároveň vznikl rozsáhlý finanční trh. Dnes s nimi a s deriváty odvozenými od jejich ceny neobchodují pouze firmy, které je potřebují kvůli vlastním emisím, ale také banky, investiční společnosti a fondy. V roce 2025 se na sekundárním trhu zobchodovaly povolenky odpovídající 13,8 miliardy tun CO₂ v hodnotě 777 miliard eur.

Vývoj jejich ceny tak neurčuje pouze aktuální množství emisí evropského průmyslu. Do ceny vstupují také očekávání, jak vzácné budou povolenky v budoucnosti, a investiční strategie finančních hráčů.

Právě v této situaci je zajímavý postoj německého kancléře Friedricha Merze. Ještě na začátku letošního roku kritizoval fungování systému emisních povolenek a kvůli konkurenceschopnosti evropského průmyslu připouštěl jeho výraznější reformu. Nyní však před zásadními zásahy do ETS varuje.

Zdůvodnění tohoto názorového veletoče nabídl sám v dopise předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyen. Evropské energetické a průmyslové společnosti podle něj založily své investice a obchodní modely na předpokladu spolehlivého cenového signálu CO₂ . Pokud Evropa změní pravidla hry, ohrozí investiční jistotu firem, které se podle dosavadních pravidel zařídily.

Merzův argument tak zároveň odhaluje paradox evropské energetické politiky. Evropa chce snížit ceny energií a udržet konkurenceschopný průmysl, zároveň ale potřebuje zachovat dostatečně vysokou a předvídatelnou cenu emisí, aby ochránila uskutečněné investice.

Co je tedy pro Evropu důležitější: ochránit investice založené na drahých emisních povolenkách, nebo zabránit tomu, aby vysoké ceny energií dál likvidovaly její průmysl?

Autor: Redakce