Zateplení snižuje náklady na vytápění

Dalším důvodem dodatečného zateplení je snaha eliminovat působení takzvaných tepelných mostů. Tepelný most (tepelná vazba) je místo, kde tepelnou obálkou domu uniká více tepla než jinde. Projevuje se nejčastěji u napojení dvou různých konstrukcí, například zdiva a oken nebo dveří, u geometrických prvků, jako jsou nároží, ve spárách nebo když tepelnou izolací prochází nějaká konstrukce, nejčastěji kovové kotvení. Každý prostup izolací snižuje její účinnost, kovy jsou navíc vysoce vodivé a působí tak doslova jako chladič.

Kromě tepelných ztrát má existence tepelných mostů negativní dopady i na statiku a hygienickou nezávadnost budovy. V okolí tepelných vazeb dochází ke kondenzaci vody a s ní i ke vzniku ložisek vlhkosti a k tvorbě plísní. Vlivem povětrnostních vlivů, kdy vlhká místa opakovaně vymrznou a znovu nasáknou vodou, dochází k poškození materiálu a ztrátě jeho deklarovaných statických vlastností. 

Vnitřní nebo vnější zateplení
Zateplovacích systémů existuje celá řada a dělí se do několika typů podle různých kritérií. Z hlediska umístění rozeznáváme dodatečné zateplení vnitřní a vnější. Jak už sám název napovídá, jedná se o to, zde je systém umístěn uvnitř v provozních místnostech, nebo vně na fasádě budovy. Oba způsoby mají svá pro a proti. Zateplení z vnitřní strany lze provádět bez ohledu na počasí a není třeba instalovat lešení ani další podobná zařízení. Umožňuje realizovat zateplení jen určitých místností objektu. A hlavně, nijak se nedotýká vnější fasády, což je důležitým faktorem, proč se provádí například u historických nebo památkově chráněných objektů.

K nevýhodám tohoto způsobu patří zmenšení podlahové plochy místností a omezení provozu v objektu v době realizace zateplení. Technické nedostatky jsou ovšem poněkud závažnější. Vnitřní zateplení nevytvoří souvislou obálku objektu, takže v místech navazujících konstrukcí, jako jsou stropy a stěny, zůstávají tepelné mosty, kde dochází ke zvýšeným tepelným ztrátám i riziku povrchové kondenzace vodní páry v interiéru. Vnitřní zateplení také poněkud omezí tepelnou akumulaci obvodové konstrukce, takže po přerušení vytápění místnost rychleji vychladne. Na druhou stranu se místnosti s vnitřním zateplením dříve vytopí na požadovanou teplotu.

Vnější zateplení naproti tomu tvoří souvislou obálku objektu bez tepelných mostů a zachovává i tepelnou akumulaci obvodových konstrukcí. Oblast kondenzace vodní páry se posouvá k vnějšímu povrchu konstrukce nebo k ní uvnitř konstrukce ani nedochází. Omezí se dilatační pohyby obvodových konstrukcí, její povrch je chráněn před povětrnostními vlivy, není zasaženo provozní fungování uvnitř budovy. I tento systém má však své nevýhody. Tou největší je zásah do podoby původní fasády, zmizí veškeré její okrasné prvky. Je také potřeba zajistit lešení nebo závěsné lávky a realizace je výrazně závislá na počasí.

Konstrukční typy vnějšího zateplení
Podle konstrukčního řešení se zateplení dělí do tří základních kategorií:
– vnější kontaktní zateplovací systémy
– předvěšené (provětrávané) fasádní systémy
– tepelně izolační omítky

Pro vnější kontaktní zateplovací systémy je v Evropské unii zavedena zkratka ETICS (external thermal insulation composite systeme) a upravuje je norma ČSN 73 2901. Používají se u rodinných a bytových domů a pro objekty občanské vybavenosti, jsou cenově dostupnější než provětrávané zateplovací systémy. Maximálně využívají izolační hmoty a eliminují tepelné mosty, zamezují zvětrávání povrchu obvodové konstrukce. Jsou jednoduché a účinné, snadno opravitelné, všechny prvky mají přibližně stejnou životnost. Umožňují i provedení nenáročných detailů drobné architektury, jako jsou římsy, pilastry apod. Jsou bezespárové s libovolně volitelnými povrchovými strukturami a neomezenou barevností. U členitějších fasád je ale jejich použití problematické a nehodí se ani pro objekty s vysokou vnitřní vlhkostí.

Pro takové stavby se používají předvěšené provětrávané zateplovací systémy, kde je vnější povrchová vrstva odsazena od obvodové konstrukce. Navíc izolace není nosná, což snižuje nároky na její tuhost. Umožňuje variovat tloušťku izolace, jedná se o tzv. suchý proces montáže, která není závislá na počasí. Systém má ale řadu negativ, tím nejzásadnějším je, že kvůli nosným prvkům vnější odsazené vrstvy vznikají v izolaci tepelné mosty. Jednotlivé komponenty systému mají různou životnost a systém je náročnější na údržbu. Dochází i k výrazné změně vzhledu objektu, který dostává industriální charakter. Barevné přechody lze provádět jen po přímce, obvykle kolmo, počet barevných odstínů v nabídce je omezený. Finančně jsou náročnější než kontaktní systémy.

Vnější část předvěšeného systému podle materiálu dělíme na:
– lehkou z plechu (poplastovaný, eloxovaný) nebo plastických hmot (např. PVC).
– těžkou z betonu, keramiky nebo z kamene
Ta vyžaduje masivní kotevní prvky, což vede ke vzniku výraznějších tepelných mostů a tím i k prostupu tepla izolací.

Tepelně izolační omítky jsou speciální vylehčené omítkové hmoty s granulemi z pěnového polystyrenu, perlitu apod. K jejich výhodám patří, že na povrchu konstrukce objektu tvoří souvislou obálku bez tepelných mostů s určitou tepelnou akumulací a požární odolností. Mají estetický silikátový vzhled s možností provedení na tvarovaném povrchu. Nevýhodou je omezení tloušťky na 50-60 mm, což v porovnání se stejnou tloušťkou výše zmíněných systémů představuje více než dvojnásobné hodnoty tepelného prostupu. Realizace závisí na počasí a na kvalitě se projeví zpracování maltové směsi.

Možná negativa dodatečného zateplení
Zdá se, že pozitiva zateplování vysoko převažují nad negativy. Přesto má řadu kritiků. Pravdou je, že plné zateplení budovy výrazně omezí tzv. „dýchání“ objektu, tedy přirozenou cirkulaci vzduchu. Paradoxně tak může dojít ke vzniku a růstu plísní, přičemž kondenzaci plísní mělo zateplení zabránit. U starších objektů vnějším zateplením dojde v původním zdivu navíc k zadržování škodlivin (typicky radon), které se následně mohou v objektu koncentrovat. Vnější zateplení je také jakýmsi obkladem fasády zakrývajícím její originalitu. Nechvalně známým příkladem tohoto nedostatku je historická budova základní školy z roku 1900 v Kamenných Žehrovicích, jejíž vzhled zateplení v roce 2017 nenávratně poškodilo. Kontroverze se objevují i kolem zdravotní nezávadnosti používaného polystyrenu a plynů z něj uvolňovaných v čase.

Česku vládne ETICS
Nejčastěji používaným způsobem zateplení v České republice je kontaktní systém složený z několika vrstev, které se bez vzduchových mezer v daném pořadí připevní přímo na původní fasádu nebo na obvodové zdivo. Základ tvoří tepelně izolační materiál, zpravidla polystyren, upevněný na zarovnávací podkladovou vrstvu. Na něj se aplikuje výztužné souvrství a následně finální povrchová úprava. Systém disponuje i speciálními prvky, jako jsou rohové nebo dilatační lišty a soklový profil pro vytvoření spodního okraje.

Podkladoví vrstva roznáší tažné síly vznikající samotnou hmotností izolačního materiálu, jeho objemovou roztažností a sáním větru. Tvoří ji izolační desky připevněné k podkladu pomocí mechanických kotev a lepicího tmelu. Následuje tepelně izolační vrstva z desek ukládaných na sraz v řadách s přeložením na vazbu, aby nevznikaly křížové spáry. K tomuto účelu se obvykle používá pěnový polystyren (EPS) vyznačující se nízkou hmotností, malou nasákavostí a příznivou cenou. Rovněž používaná minerálních izolace je sice finančně náročnější, může však nabídnout nesrovnatelně lepší protipožární vlastnosti, prodyšnost a mechanickou odolnost. Výhody obou možností kombinují speciální perforované desky z EPS. Výztužná vrstva zajišťuje pevnost a mechanickou odolnost povrchu a na celou plochu fasády rovnoměrně přenáší zatížení způsobené dilatačními pohyby izolace. Vytváří se z jedné nebo několika vrstev stěrky, tj. základní omítky, a z jedné nebo několika vrstev výztužných mřížek či sítěk do stěrky vtlačovaných.

Součinitel tepelné vodivosti
Vyjadřuje schopnost konstrukce vést teplo, tedy rychlost šíření tepla ze zahřáté části do chladnější. Jednoduše řečeno informuje, jak materiál vede teplo. Udává se ve wattech na běžný metr násobený kelvinem (jednotka termodynamické teploty) [W/mK] a označuje se řecký písmenem lambda [ λ ]. Parametry konkrétních materiálů uvádí norma ČSN nebo přímo výrobci. Jsou důležité pro porovnávání kvality tepelných izolací, čím je hodnota nižší, tím teplo uniká pomaleji.