Revize ETS ze 17. 7. je zklamáním

Její návrh ukazuje, že si Brusel konečně začíná uvědomovat rostoucí tlak na evropský průmysl, konkurenceschopnost i ceny energií. Zachování bezplatných emisních povolenek i po roce 2030 je krok správným směrem. Současně ale platí, že jde spíše o korekci kurzu než o skutečnou reformu systému. Základní problém vysokých cen energií dopadajících na evropské občany a firmy totiž představená revize ETS neřeší.

Evropa od začátku letošního roku znovu poznává, jak zranitelná dokáže být její energetika. Konflikt na Blízkém východě rozkolísal energetické trhy, ceny plynu v Evropě vzrostly a vyšší náklady se promítly také do cen elektřiny. Evropský průmysl tak čelí souběhu několika negativních faktorů – drahým energiím, vysokým nákladům na emise a rostoucí globální konkurenci.

Zatímco Evropa „dekarbonizuje“ a návrh revize ETS je velmi opatrný, řada významných světových hráčů pokračuje v pragmatičtější energetické politice. Čína dále rozvíjí výrobu elektřiny z uhlí, Indie buduje nové zdroje a ve Spojených státech se klimatická politika výrazně přizpůsobuje požadavkům průmyslu a energetické bezpečnosti.

Evropa si sama zdražuje energii, sama si zvyšuje výrobní náklady a sama si oslabuje konkurenceschopnost, zatímco její hlavní globální konkurenti si ponechávají širší prostor pro flexibilnější energetickou politiku. A právě zde leží jádro problému, s nímž si revize ETS neporadila. Nejde o to, zda chránit klima. Jde o to, zda to dělat nástrojem, který v praxi stále více zatěžuje evropský průmysl, domácnosti i investice, aniž by měl odpovídající dopad na globální emise. Evropská komise dnes už otevřeně připouští, že evropské podniky čelí vysokým cenám energií a sílící mezinárodní konkurenci. Pokud to ví, musí tomu přizpůsobit i podobu klimatické politiky.

Představený návrh revize ETS ukazuje, že si Komise tento problém uvědomuje. Plánuje zachovat bezplatné emisní povolenky i po roce 2030, ovšem jejich přidělování chce více propojit s investicemi do dekarbonizace. Podle návrhu by podnik získal 80 % bezplatných povolenek předem po předložení dekarbonizačního plánu, zbývajících 20 % až po realizaci investic. Komise také navrhuje pokračování systému i ve čtyřicátých letech a počítá s aukcemi povolenek i po roce 2040. To není revize ETS v pravém slova smyslu.

Ovšem komise fakticky přiznává, že dosavadní nastavení systému by pro řadu evropských podniků mohlo znamenat likvidační zátěž. Současně však bohužel platí, že revize ETS zachovává hlavní parametry systému a otázka vysokých energetických nákladů Evropy zůstává otevřená. Na pořadu dne totiž není ani zavedení cenového stropu na povolenky ETS 1, ani vynětí energeticky náročného průmyslu ze systému až do roku 2034, jak navrhovala Česká republika. A pokračovat má i princip postupného snižování emisního stropu.

Evropa zůstává v pasti drahých energií a na prahu další energetické krize promarnila příležitost ke změně, kterou skutečná revize ETS mohla přinést. Evropa dnes nepotřebuje další ideologická gesta. Potřebuje realistickou klimatickou politiku, která chrání životní prostředí, ale současně respektuje ekonomickou realitu. Pokud se revize ETS omezí především na prodloužení bezplatných alokací a několik technických úprav, půjde o polovičaté řešení. Pokud však Evropská komise a členské státy najdou odvahu otevřít debatu o širší modernizaci systému, může Evropa ještě obnovit rovnováhu mezi ekologií a konkurenceschopností. Jaké má Evropská komise možnosti?

1) Aktuální návrh Evropské komise: silnější ochrana evropského průmyslu

Opatření:

Pozitivum:

Negativum:

2) Odvážnější krok revize ETS: cenová pásma

Opatření:

Pozitivum:

Negativum:

3) Nejradikálnější krok: náhrada části systému transparentní uhlíkovou daní

Opatření:

Pozitivum:

Negativum:

Rostoucí počet členských států dlouhodobě upozorňuje na potřebu revize ETS. Shoda však nepanuje ani mezi samotnými kritiky současného nastavení. První návrh Komise potvrzuje, že pro radikálnější zásahy, jako je zastropování ceny povolenky nebo zásadní přestavba trhu, v tuto chvíli neexistuje dostatečná politická podpora.

Revize ETS se stala jedním z nejvíce polarizujících témat současné evropské energetické politiky. Zatímco Česko, Itálie, Polsko a další státy střední a jižní Evropy požadují pragmatičtější systém, který bude více zohledňovat konkurenceschopnost průmyslu a ceny energií, země prosazující ambicióznější klimatickou politiku v čele se Španělskem a severskými státy Švédskem a Dánskem varují před oslabováním současných dekarbonizačních cílů. Evropská komise se tak snaží hledat rovnováhu mezi průmyslovou realitou a klimatickými ambicemi Evropské unie.

Komise proto zvolila velmi opatrnou kompromisní cestu. Ta pomíjí dlouhodobý problém vysokých cen energií v Evropě. Evropská komise ukázala, že si uvědomuje rostoucí tlak na evropský průmysl. Zachování bezplatných povolenek i po roce 2030 je správným rozhodnutím. Současně ale platí, že Evropa stále neřeší základní problém – rozdíl mezi cenami energií v Evropě a u našich hlavních konkurentů. Pokud má evropská klimatická politika dlouhodobě obstát, musí být nejen ekologická, ale také ekonomicky udržitelná.

Hlavním důvodem jsou peníze. Aukce emisních povolenek generují obrovské množství finančních prostředků. Od spuštění systému v roce 2005 do konce roku 2025 vynesly aukce v celé EU přes 248 miliard eur (přibližně 6,1 bilionu korun, tedy zhruba 2,5násobek ročního státního rozpočtu ČR).

Povolenky se obchodují na společných burzovních aukcích (převážně EEX) bez ohledu na subjekt či členskou zemi. Výnos z aukce se následně přerozděluje státům podle předem daného aukčního podílu, kde 90 % vychází z historických emisí v letech 2005–2007 a zbylých 10 % je solidárně přerozdělováno chudším členským státům. Část výtěžku ještě před rozdělením jednotlivým státům putuje do Modernizačního fondu, Inovačního fondu a do Nástroje pro oživení a odolnost (RRF).

A právě tyto peníze představují silnou páku v podobě ohromného objemu financí alokovaných v poskytovaných dotacích, s nimiž politici i vlády v EU předem počítají. Výnosy z emisních povolenek sice inkasují členské státy, jejich využití je však do značné míry předurčeno evropskou legislativou. Prostředky musí směřovat na klimatické a energetické projekty a Evropská komise dodržování těchto pravidel kontroluje. V tomto smyslu povolenkové výnosy slouží jako nástroj, kterým EU řídí investiční priority členských států.

Přehled za roky 2023–2025, srovnání členských států EU a postavení České republiky
Vypracováno na základě veřejně dostupných zdrojů (Evropská komise, EEA, MF ČR, MŽP ČR) — červenec 2026

Systém EU ETS 1 (obchodování s emisními povolenkami pro energetiku, průmysl a od roku 2024 částečně i námořní dopravu) funguje od roku 2005 a je založen na aukcích povolenek, jejichž výtěžek plyne primárně do rozpočtů členských států EU. Od spuštění systému do konce roku 2025 vynesly aukce v celé EU přes 248 miliard eur.

Porovnáváme: 1. kolik vybral systém EU ETS 1 v letech 2023–2025, 2. kolik získaly jednotlivé členské státy do svých národních rozpočtů, 3. jaký objem získala do svého rozpočtu Česká republika.

Povolenky se obchodují na společných burzovních aukcích (převážně EEX), kde může nakupovat firma z kterékoli členské země. Výnos z aukce se poté přerozděluje státům podle jejich předem stanoveného aukčního podílu (90 % vychází z historických emisí v letech 2005–2007 a zbylých 10 % je solidárně přerozdělováno chudším členským státům včetně České republiky). Kolik firmy v dané zemi reálně za povolenky zaplatí, závisí na tom, kolik tun CO₂ v dané zemi skutečně vypustily, protože musí odevzdat tolik povolenek, kolik emitovaly. Bez ohledu na to, kde a za kolik je nakoupily, kolik povolenek dostaly zdarma a za jakou cenu povolenky v daném období nakoupily.

Kolik peněz z aukcí připadne do rozpočtu dané země je čistě účetní a politický mechanismus – aukční podíl státu se neváže na to, kolik firem z dané země skutečně v aukcích nakoupilo. V zemích s vysokým podílem nízkoemisní elektřiny (Francie, Švédsko) firmy platí za povolenky relativně málo (nízké emise), ale díky historickému podílu dostávají do rozpočtu poměrně vysoký aukční výnos. Naopak uhlíkově intenzivní ekonomiky (Polsko a do určité míry i Česko) platí za povolenky relativně hodně, protože jejich firmy mají vysoké emise. Výjimkou je část výtěžku, která je ještě před rozdělením státům odečtena na Modernizační fond, Inovační fond a Nástroj pro oživení a odolnost (RRF).

Zdroj: Evropská komise, Report on the functioning of the European carbon market in 2024, COM(2025) 735 final, 3.12.2025; EEA. Pokles výnosů v roce 2024 byl způsoben zejména 23% poklesem průměrné ceny povolenky a vyšším podílem výtěžku odkloněným do Inovačního a Modernizačního fondu a RRF (REPowerEU).

Rozdíl mezi „hrubým výnosem“ a částkou „přímo členským státům“ tvoří platby do Inovačního fondu, Modernizačního fondu a od roku 2023 také do Nástroje pro oživení a odolnost (RRF) v rámci plánu REPowerEU. V roce 2024 šlo z celkových 38,8 mld. € takto 6,3 mld. € do Modernizačního fondu, 2,3 mld. € do Inovačního fondu a 5,6 mld. € do RRF.

Tabulka uvádí částky, které jednotlivé členské státy získaly z aukcí EU ETS 1 do svých národních rozpočtů. Údaje za rok 2023 pocházejí z oficiální zprávy Evropské komise. Údaje za rok 2024 jsou k dispozici jen pro čtyři největší státy (zdroj: BBVA Research) a pro Česko (zdroj: MF ČR). Data za rok 2025 zatím nejsou k dispozici.

* Přepočteno z údaje MF ČR (16,6 mld. Kč skutečného plnění za rok 2024) průměrným kurzem EUR/CZK. Zdroje: Evropská komise, COM(2025) 735 final (2023); BBVA Research, „Leveraging EU ETS Revenues for Cleantech Manufacturing“, 21. 11. 2025 (2024, jen DE/PL/ES/IT); MF ČR / Kurzy.cz (ČR 2024).

Přímé výnosy z aukcí EU ETS jsou peníze z prodeje emisních povolenek připadající ČR. Prostředky z Modernizačního fondu, který je financován z části výnosů EU ETS vyčleněných na evropské úrovni, ČR využívá na konkrétní energetické projekty.

* Kvalifikovaný součet veřejně zveřejněných tranší.
** Využití výnosů za rok 2025 se reportuje v termínu do 31. července 2026.

Česká republika se v absolutním objemu výnosů z EU ETS 1 pohybuje výrazně pod úrovní velkých průmyslových zemí (Německo, Polsko, Španělsko, Itálie), které společně tvoří 50–60 % všech výnosů plynoucích přímo členským státům. Z dostupných dat (771,3 mil. € v roce 2023) je ČR přibližně na úrovni menších až středně velkých členských států EU, výrazně pod Francií, Řeckem či Nizozemskem, ale nad Rumunskem, Slovenskem či Slovinskem.

Jiří Matoušek, člen správní rady Centropol

Autor: Redakce