Poslat článek
24. 7. 2026
Emisní povolenky drasticky omezují emise CO2 v EU, ale mohou způsobit zánik unijního průmyslu dříve, než bude schopen přejít na čisté technologie.
V polovině července, kdy občané EU spíše myslí na dovolenou, Evropská komise zveřejnila údajnou revizi emisních povolenek EU ETS. Návrhem zklamala jak zdeptaný průmysl, tak i zelenou lobby, protestující proti zvolňování dekarbonizačního kursu.
O víkendu v pátek, navíc 17. července, tedy v době letních dovolených a okurkové sezóny, Evropská komise představila dlouho očekávaný návrh revize systému emisních povolenek EU ETS1. Reforma je přitom jedním z nejdůležitějších rozhodnutí v oblasti klimatické politiky v tomto desetiletí. Systém EU ETS byl zaveden v roce 2005, kdy se uvažovalo o cenovém rozpětí od 5 do 20 eur za tunu emisí ekvivalentu CO₂, postupně stále vyšší cenou těchto emisních daní nedávno přesahující 100 eur nutí energetiku, těžký průmysl a později také námořní a leteckou dopravu, aby snížily emise oxidu uhličitého (CO₂) pokládaného za klíčového strůjce globálního oteplování.
Komise postupuje s revizí ETS jako chytrá horákyně
Nikdo z klíčových hráčů v této hře není spokojen: pro průmysl to představuje pokračující zátěž, protože k nijak nezastropovaným cenám emisních povolenek s dopadem na nepřijatelně vysoké ceny energie ještě nastupuje nová regulace a byrokracie. Na druhé straně stoupenci tvrdého dekarbonizačního kursu a zelená lobby v reakci na návrh revize začali šířit obavy, že Evropská komise nepřijatelně uvolňuje emisní boj, což ohrožuje cílové hodnoty: 90% pokles emisí do roku 2040 proti roku 1990 a uhlíkově neutrální bilanci EU v roce 2050.
Revize z pera Evropské komise fakticky pod obrovským tlakem průmyslu přiznává, že dosavadní nastavení systému ETS by pro řadu z více než 10 000 elektráren, průmyslových firem a leteckých společností provozujících lety pouze na letištích EU a mezi nimi, a to v 27 členských státech EU, na Islandu, v Norsku a Lichtenštejnsku (a existuje propojení se švýcarským systémem obchodování s emisemi), může znamenat likvidační zátěž.
Ale hlavní parametry emisních daní Komise zachovává s tím, že spekulativní obchod s povolenkami nadále drží energetické náklady průmyslu zemí EU na nepřijatelně vysoké a nekonkurenceschopné úrovni. Ostatní země a regiony světa evropský model obchodování s certifikáty CO₂ ignorují. EU průmysl v mezinárodní konkurenci zaostává stále více.
Podniky vystavené tvrdé konkurenci se světem dosud získávaly část povolenek bezplatně. S nástupem mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), tedy cla placeného na vnějších hranicích Unie, má tento podíl klesat až na nulu v roce 2034. Komise nyní navrhuje prodloužení bezplatné alokace až do roku 2038 a úpravu metodiky pro její výpočet (tzv. benchmarky).
Nově však zavádí podmíněnost bezplatné alokace dekarbonizačními plány a investicemi do dalšího snižování emisí. Podle návrhu by podnik získal 80 % bezplatných povolenek předem po předložení dekarbonizačního plánu, zbývajících 20 % až po realizaci investic
Cílem mechanismu CBAM je zabránit „úniku uhlíku“, což je situace, kdy evropské průmyslové firmy pod tlakem nákladů přesouvají výrobu do zemí vně EU s nižšími environmentálními standardy. Výrobci za hranicemi EU se vyhýbají přísným regulacím a nákladům na uhlíkové emise platným v Unii. CBAM se zaměřuje na dovoz komodit do EU, u nichž je při výrobě vysoká produkce skleníkových plynů.
Např. železo, ocel, cement, hnojiva, hliník, elektřina či vodík. Zatížení těchto komodit emisními cly je má cenově srovnat s drahou enviromentální produkcí v EU. Výsledkem bude pochopitelně zdražení všech těchto komodit v EU. Přitom zacházení s evropským průmyslem, jako kdyby měl díky CBAM být jakousi ekologicky chráněnou květinkou ve skleníku jménem EU, samozřejmě ihned skončí v nekonkurenceschopnosti evropských výrobků kdekoli za hranicemi Unie.
Kosmetické úpravy systému ETS evropský průmysl nezachrání
Pro průmysl jsou revize ETS doslova kapkou na rozpálené plotně. V návrhu reformy dochází ke snížení redukčního faktoru (LRF), tedy procenta, o která se každoročně snižuje množství dostupných povolenek. Nový lineární redukční faktor: 4,3 procenta od roku 2024 do roku 2027 a 4,4 procenta od roku 2028 do roku 2030. Dosavadní hodnota 4,4 % byla nastavena tak, aby byl splněn klimatický cíl pro rok 2030.
Kritici upozorňovali na to, že pokud by redukční faktor pokračoval i po tomto období, vedl by k úplnému vyčerpání povolenek kolem roku 2039. Nově se počítá s tím, že v letech 2031 až 2035 bude redukční faktor 3,7 % a následně klesne na 1,7 %. Do systému se navíc zahrnou povolenky pro nově přidaný sektor spalování odpadu. Díky tomu se konec dostupnosti povolenek posune až k roku 2050.
Součástí revize je také úprava rezervy tržní stability (MSR). Dosavadní nastavení vedlo k tomu, že rezerva povolenky pouze stahovala a následně zneplatňovala, kdy nižší objem obchodovaných povolenek pochopitelně tlačil na zvýšení jejich ceny. Komise navrhla, aby se tento mechanismus stal flexibilnějším a umožnil nejen stahování, ale i uvolňování povolenek zpět na trh v situacích, kdy je potřeba stabilizovat cenu.
Jak politici zásadně ovlivňují spekulativní vývoj ceny ETS
A jak trhy reagují na politické koncepce ohledně emisních povolenek? Letos 11. února vystoupil německý kancléř Friedrich Merz na evropském průmyslovém summitu v belgických Antverpách. Pod dojmem tíživých problémů německé ekonomiky tam řekl, že systém EU pro obchodování s emisemi by měl být revidován nebo odložen, pokud podkopává konkurenceschopnost průmyslu.
„Tento systém [EU ETS] není systémem pro generování nových příjmů. Tento systém je zaveden za účelem snížení emisí CO2 a zároveň proto, aby umožnil společnostem přejít na výrobní linky bez emisí CO2,“ řekl Merz a dodal: „Pokud to není dosažitelné a pokud to není ten správný nástroj, měli bychom být velmi otevřeni jeho revizi nebo alespoň jeho odložení, jako jsme to udělali v případě EU ETS2.“
Prohlášení Friedricha Merze mělo okamžitý vliv na finanční trhy. Ceny evropských emisních povolenek (EUA) v reakci na jeho slova oslabily na šestiměsíční minimum, když se ještě v polovině ledna prodávaly za 92 eur. Trh a spekulanti totiž začali započítávat možnost, že Evropská komise pod tlakem Německa pravidla skutečně rozvolní nebo odloží. Po Merzově vystoupení a obdobných reakcích dalších evropských státníků pak začala cena ETS1 prudce klesat s bezmála panickými výprodeji až na úroveň 63,65 eura 19. března.
Graf: Vývoj ceny ETS1 od ledna do července 2026
Zdroj: oenergetice.cz
Jakmile ovšem politici v čele s Merzem i francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem od silných slov na adresu emisních povolenek ustoupili, trh okamžitě reagoval vzestupem. Jaký je ve skutečnosti zcela fiktivní význam návrhu „revize“ EU ETS v podání Evropské komise ze 17. července, to trh ihned dokumentoval 22. července okamžitým růstem ceny na 86,63 eura s následnou korekcí ceny na 82,22 eura.
Zdroj: oenergetice.cz
A jistě se spekulanti i ti, kdo disponují příjmy z prodeje ETS1, těší, že by se mohl už brzy vrátit 21. únor 2023, kdy cena povolenky dosáhla 100,34 eura za tunu emisí.
Ovšem USA, Čína ani Indie kromě výhradně rétorických prohlášení na mezinárodních enviromentálních fórech své továrny podobnými náklady nezatěžují. EU se tak ocitla jako symbolický kůl v plotě, přitom její podíl na globálních emisích CO₂, které meziročně neustále ve světě stoupají, činí jen 6 %.
Výsledek mocenské hry je jednoznačný – evropští oceláři, chemici, cementáři, papírníci, skláři atd. už několik let odstavují klíčové provozy, zmrazují investice, zavírají vrata továren, nebo v lepším případě přesouvají výrobu na jiné kontinenty. Z jaké ocele a chemické základní výroby chce EU zvládat své nové bezpečnostní a obranné výzvy? Chce vyrábět tanky a další zbraně v závislosti na dovozu ocele z Číny a i Ruska?
Krize průmyslu EU se silně koncentruje v automobilovém průmyslu, který sice kolaboroval s politicky Bruselem nařízenou elektromobilitou, ale bez schopnosti zvládat celou hloubku a technologii její výroby, kdy v Evropě neexistuje potřebná surovinová základna, se ocitl ve smrtelném sevření chřtánu čínského draka.
Navíc Čína pečlivě analyzující enviromentální politické priority EU se kromě elektroaut (8 z 10 baterií ve světě je čínských a nyní expanduje do světa s hotovými vozy včetně hybridních nově už s 28% podílem na trhu EU) také soustředila na solární byznys s podílem 90 % na dodávkách fotovoltaických panelů ve světě a rovněž investuje do vývozu větrných elektráren.
České průmyslové a hospodářské asociace systém ETS1 velmi kritizují
K návrhu revize se také velmi kriticky vyjádřil Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR), když konstatoval: „Systém EU ETS v současné podobě představuje zásadní riziko pro dlouhodobou udržitelnost, investice a celkovou konkurenceschopnost českého průmyslu. Rychlost a ambice dekarbonizace neodpovídají technologickým ani finančním podmínkám, jsou v rozporu s podmínkami dekarbonizace v jiných světových regionech a mohou vést ke snižování průmyslové produkce v EU s omezeným globálním přínosem pro klima.“
Studie EGÚ, zpracovaná pro SP ČR v roce 2025, vyčíslila potřebné investice pro splnění 90% cíle snížení emisí do roku 2040 jen v průmyslu a energetice Česka, které je s podílem průmyslu na tvorbě HDP nejprůmyslovější zemí EU, na neuvěřitelných 3,8 bilionu korun. Svaz průmyslu a dopravy mj. navrhl pro ETS1 zavedení cenového pásma, resp. zastropování ceny povolenky, a tak zohlednění úrovně její ceny v jiných světových regionech.
Jak dále uvedl SP ČR, v sektorech spadajících pod platbu ETS se v ČR od roku 2005 do roku 2025 snížily emise o 51,5 % (z 82,5 Mt na 40 Mt v 2025). Celkové emise skleníkových plynů v ČR za tu dobu poklesly přibližně o třetinu – ze 150 Mt v 2005 na 102 Mt v roce 2023 (za který jsou úplná data i mimo ETS sektory). Podíl ETS sektorů na tomto poklesu činí asi 75 % a je výsledkem opatření firem k redukci emisí, snižování spotřeby energie po krizích, ale bohužel také útlumu výroby v některých odvětvích jako je chemie nebo hutnictví.
Jenom trochu kupeckých počtů: 40 milionů tun emisí vyprodukovaných českou energetikou a průmyslem znamená v ceně povolenky 80 eur za tunu emisní sankční platbu 80 miliard korun ročně (s odhlédnutím od povolenek přidělovaných zdarma).
Z šetření Hospodářské komory ČR z ledna 2026 mezi firmami vyplývá, že více než polovina respondentů přímo spadajících do EU ETS1 uvádí, že náklady na emisní povolenky tvoří více než 10 % jejich celkových provozních nákladů. V důsledku toho se zhoršila konkurenceschopnost vůči producentům mimo EU u 60,9 % tuzemských firem spadajících do systému EU ETS 1 a 17,4 % z nich zvažuje přesun výroby do zahraničí, případně k němu již v omezeném rozsahu přistoupilo.
Více než čtyři pětiny (82,7 %) firem přímo spadajících pod EU ETS 1 hodnotí dopad systému na ekonomickou situaci svého podniku jako negativní, přičemž více než polovina (52,3 %) jej označuje za velmi negativní. Neutrální hodnocení uvádí 13,0 % a pozitivní hodnocení se v odpovědích objevuje pouze výjimečně (4,3 %).
I u emisních povolenek jde jako vždy o peníze až v první řadě
Jak napsal ve svém komentáři člen vedení společnosti Centropol Energy Jiří Matoušek, emisní povolenky se obchodují na společných burzovních aukcích (převážně na lipské energetické burze EEX). Výnosy z aukcí se přerozdělují státům podle předem daného aukčního podílu, kde 90 % vychází z historických emisí v letech 2005–2007 a zbylých 10 % je solidárně přerozdělováno chudším členským státům.
Část výtěžku ještě před rozdělením jednotlivým státům putuje do Modernizačního fondu, Inovačního fondu a do Nástroje pro oživení a odolnost (RRF). Od spuštění systému v roce 2005 do konce roku 2025 vynesly aukce v celé EU přes 248 miliard eur (asi 6 bilionů korun). A politici Unie včetně Česka si na tyhle obrovské objemy peněz rádi zvykli a počítají s nimi ve svých rozpočtech, protože takřka všechny státy EU mají zásadní problém se zkrocením výdajů státního rozpočtu.
I když Brusel podle své legislativy svázal ruce národním politikům tím, že výnosy z povolenek musí směřovat do klimatických a energetických projektů a vlastně tak EU diktuje investiční politiku v této klíčové oblasti. Přitom každá členská země EU má právo na svůj vlastní energetický mix. To platí jen teoreticky, protože prioritou EU a povinně tedy i členských zemí včetně ČR jsou hlavně solární a větrné projekty.
Dobře je to vidět na lavírování české vlády ohledně kontroverzních akceleračních zón pro urychlení výstavby nových solárních a větrných projektů. I když vláda premiéra Andreje Babiše je kritická k systému podpory občasných zdrojů energie, lákadlo slíbených 25 miliard korun dotací pro Česko spojených s vytyčením akceleračních zón, byť zásadně omezených proti návrhu minulé vlády, je příliš velké. Unijní souhlas s obdobnou podporou výstavby nových jaderných zdrojů stále neexistuje a v tomto ohledu aliance jaderných zemí v čele s Francií a také s Českem zatím neodvedla potřebnou práci.
Přehled: Příjmy České republiky z povolenkových aukcí
Rok Aukce ETS (mld. Kč) Modernizační fond (mld. Kč)
2023 cca 18–19 cca 44*
2024 16,6 cca 32
2025 za Q1: 6,5** cca 44
* Kvalifikovaný součet veřejně zveřejněných tranší.
** Využití výnosů za rok 2025 se reportuje v termínu do 31. července 2026.
Zdroj: Jiří Matoušek, Centropol Energy, komentář dostupný na https://komoraplus.cz/2026/07/27/evropa-v-pasti-drahych-energii/?
Promrhání 26,4 miliardy korun dotací hrazených z emisních povolenek v ČR v letech 2018 až 2025
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v oficiální aktuální zprávě z 20. července konstatoval, že dotační programy Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) v letech 2018 až 2025 celkem za 26,3 miliardy korun, zaměřené na energetické úspory a obnovitelné zdroje, měly zatím jen zanedbatelný vliv, přičemž hlavními problémy byly špatné nastavení podmínek, nízký zájem a nulový přínos v nové výrobě energie.
NKÚ po analýze podal také několik trestních oznámení např. pro vyúčtování nerealizovaných fotovoltaických elektráren. Níže si ještě připomeneme, že v roce 2025 směřovaly do energetiky a na obnovitelné zdroje dotace v objemu 95,5 miliardy korun.
Českem v roce 2025 proteklo přes bilion korun dotací
Česká republika, podobně jako další státy EU, se stala doslova drogově závislou na všemožných dotacích, které zcela zásadně deformují svobodnou tržní ekonomiku a vracejí nás do již zkrachovalého systému socialistického plánování spotřeby, výroby i schvalovaného myšlení lidí. Dotace eufemisticky nazývané jako „podpora“ se v miliardách přerozdělují hlavně těm, kdo na to mají odbornou expertízu, styky a protekci.
Česká republika skutečně rozděluje ročně na dotacích částku přesahující jeden bilion korun, tedy přes 1 000 mld. Kč. A vláda a s ní i občané nevědí, od koho komu stamiliardy směřují, což asi v kalných vodách české politiky a ekonomiky leckomu vyhovuje. Srovnejme to se schválenými příjmy a výdaji ČR ve státním rozpočtu na letošní rok: příjmy 2 117,8 mld. Kč a výdaji 2 427,8 mld. Kč (s růstem zadlužení/deficitem 310 mld. Kč).
Podle dat organizace Hlídač státu bylo v Česku v roce 2025 přiděleno přibližně 426 000 dotací v celkovém objemu 1,06 bilionu korun. Státní a evropské dotace tvořily přes jeden bilion korun, krajské dotace přesáhly 29 miliard korun. Hlídač státu informace sbírá z několika veřejných databází, protože centrální evidence dotací v Česku neexistuje. Zprávu o tom přinesla firma Parker & Hill.
„Za rekordem stojí z velké části miliardy z evropského Modernizačního fondu, které míří na dekarbonizaci teplárenství. Právě ony poprvé vynesly na špici žebříčku soukromých příjemců energetické firmy — s výraznou koncentrací u holdingu EPH miliardáře Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Jejich Elektrárny Opatovice a United Energy získaly dohromady k 12 miliardám,“ uvedl ředitel Hlídače státu Michal Bláha.
Samotné Elektrárny Opatovice přijaly dotace přes 10 miliard korun a obsadily první místo mezi soukromými subjekty. Na druhém místě skončila ostravská hutní firma Nová Huť s 9,4 miliardy korun, na třetím pak Veolia Energie ČR s 7,7 miliardy korun. Ze státem ovládaných společností obdržel nejvíce dotací Energotrans provozující Elektrárnu Mělník, který patří do skupiny ČEZ — jeho loňské dotace přesáhly 16 miliard korun. Skupina ČEZ společně s ČEZ Teplárenskou inkasovala dohromady téměř 40 miliard korun, což ji staví na první místo mezi státními holdingy.
Z veřejných institucí dominoval Státní fond dopravní infrastruktury se 117 miliardami korun, druhý byl Operátor trhu s elektřinou (OTE) s 63 miliardami. Podle odvětví směřovalo loni nejvíce prostředků do vzdělávání a školství, celkem 271 miliard korun. Doprava a infrastruktura přijaly 168,5 miliardy, energetika a obnovitelné zdroje 95,5 miliardy korun. Nejvyšší celkovou částku rozdělilo ministerstvo školství (339,8 miliardy korun), nejvíce individuálních dotací pak Státní zemědělský intervenční fond — 19,5 miliardy korun na 120 243 dotací.
Jak to bude s ETS2
Pod tlakem řady zemí EU včetně Česka Evropská komise odložila zahájení dalšího systému emisních povolenek EU ETS2, který zpoplatní topení uhlím a plynem v budovách včetně domácností a také emisně zdaní benzín a naftu, o jeden rok, na leden 2028. Má být údajně zastropována cena na úrovni 45 eur za tunu ekvivalentu emisí CO₂, což ale byla cena stanovená v roce 2020, hluboko před inflačním šokem z počátku 20. let. Reálně jde tedy o 60 eur. Jak napsal německý zeleně aktivistický portál Clean Energy Wire, ETS2 bude zpočátku fungovat souběžně s původním systémem, ale existují plány na sloučení ETS1 a ETS2 na začátku 30. let.
A jaké jsou cenové vyhlídky? Ukazuje to oficiální Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP) schválený vládou premiéra Petra Fialy v prosinci 2024. Autor tohoto textu ho doplňuje zkopírovaný z oficiální verze NKEP dostupné na webu MPO na straně 196.
Graf: Předpokládaný růst ceny emisních povolenek ETS1 a ETS2 do roku 2050
Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Jak patrno, má jít ve všech scénářích o rychlý vzestup ceny obou povolenek na úroveň 350 až 400 eur za tunu. Takové emisní daňové zatížení bude ovšem pro český i unijní průmysl a celou ekonomiku likvidační.
Jde o to, zda si to členské země EU zastoupené v Radě Evropské unie, které návrh revize ETS musí schválit společně s Evropským parlamentem, dostatečně uvědomí. V Radě EU se o návrhu rozhoduje kvalifikovanou většinou, nikoliv jednomyslně.
Zveřejněno s laskavým svolením autora.
Autor: Milan Smutný
Ohodnotit článek
0
0
