Nedostatek elektřiny už v roce 2030?

Na nedostatek elektřiny ovšem nahlíží prizmatem zdrojové přiměřenosti. MAF CZ 2023 je totiž studie českého provozovatele přenosové soustavy, společnosti ČEPS, která hodnotí, zda bude mít Česká republika v příštích letech odpovídající výkon elektráren a dalších zdrojů pro spolehlivé dodávky elektřiny. Jinými slovy, jde o analýzu budoucí energetické bezpečnosti Česka z pohledu kapacity výrobních zdrojů. Podle MAF CZ 2023 se potřeba dozdrojování v roce 2035 pohybuje v rozmezí 1 600 až 1 900 MW a při extrémně nepříznivém počasí může vznikat už kolem roku 2030.

Pro porozumění tomu, zda hrozí nedostatek elektřiny, je potřeba rozlišovat mezi energií a výkonem. Energie vyjadřuje množství elektřiny vyrobené za určité období, zpravidla za rok. Česká republika ročně vyrobí zhruba 75 až 80 TWh elektřiny a spotřebuje přibližně 60 až 67 TWh. Konkrétně v roce 2025 činila výroba elektřiny 76,4 TWh (76 368 GWh), čistá (netto) spotřeba 60,7 TWh (60 727 GWh) a Česko zůstalo čistým exportérem elektřiny s přebytkem zhruba 7,4 TWh. To ale nic neříká o tom, zda bude v konkrétní zimní večer k dispozici adekvátní výkon pro pokrytí okamžité poptávky. Výkon představuje schopnost dodat elektřinu právě v dané chvíli, aby nenastal nedostatek elektřiny.

Výroba a spotřeba elektřiny musí být v rovnováze každou sekundu. Nedostatek elektřiny nemusí znamenat, že by elektrizační soustava během roku vyrobila málo elektřiny. Potíže mohou nastat v několika hodinách z těch 8 760 v roce, kdy je spotřeba elektřiny vysoká a současně není k dispozici odpovídající kapacita dostupného výkonu všech zapojených zdrojů.

Uhelné elektrárny, které dnes poskytují významnou část řiditelného výkonu, se podle scénářů zdrojové přiměřenosti stávají kolem roku 2030 ekonomicky stále obtížněji udržitelnými. Současně se zvyšuje podíl obnovitelných zdrojů a s transformací energetiky a elektrifikací dopravy, vytápění i průmyslu poroste také spotřeba elektřiny. To samo o sobě neznamená problém ani nevyvolá nedostatek elektřiny.

Důležité ale je, že uhelné elektrárny neposkytují jen energii v předpokládaném množství, ale i stabilní výkon, který lze nasadit podle potřeby bez ohledu na počasí. Fotovoltaické a větrné elektrárny jsou naopak s počasím přímo provázané a vyrábějí jen tehdy, když svítí slunce nebo fouká vítr. V celoroční bilanci výroby může takový mix spolu s jadernými elektrárnami fungovat velmi dobře, z pohledu několika kritických hodin to ale tak být nemusí a krátkodobí nedostatek elektřiny při omezení vlivu stabilních zdrojů zcela vyloučit nelze.

Pro kritický nedostatek elektřiny není třeba žádný mimořádně mrazivý den. Ve skutečnosti může být problematičtější běžný zimní podvečer. Spotřeba elektřiny roste, domácnosti svítí a topí, slunce už zapadlo a výroba z fotovoltaiky klesla na nulu. Pokud nefouká vítr, není k dispozici ani energie z větrných elektráren. Právě takové situace sledují analýzy zdrojové přiměřenosti. Evropské hodnocení ERAA 2025 upozorňuje, že růst obnovitelných zdrojů nemusí sám o sobě vyrovnat úbytek řiditelných tepelných zdrojů při rostoucí elektrifikaci, a nedostatek elektřiny je na světě.

ERAA 2025 v celoevropském kontextu zkoumá, zda budou mít jednotlivé země v příštích letech dostatek výkonu pro bezpečné pokrytí spotřeby elektřiny i v kritických hodinách. Jejím autorem je ENTSO-E, což je zkratka pro European Network of Transmission System Operators for Electricity, tedy Evropskou síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny. Za Českou republiku je členem ENTSO-E výše zmíněná společnost ČEPS.

Česká republika samozřejmě není energetickým ostrovem, ale naopak součástí provázané evropské energetické soustavy a dovoz či vývoz elektřiny bude důležitou součástí trhu i v budoucnu. Jenže ani předpokládaný import v případě nedostatku elektřiny není něčím, na co můžeme stoprocentně spoléhat. Pokles výkonu ve větší části střední Evropy znamená, že nedostatek elektřiny budou současně s Českem řešit i sousední státy.

A právě s touto možností pracují evropské i české modely, když chtějí nedostatek elektřiny preventivně eliminovat. Neznamená to, že by dovoz a vývoz elektřiny běžně nefungoval, ale kdyby měl nedostatek elektřiny zasáhnout více zemí ve stejném okamžiku, tento jinak užitečný nástroj bude mít omezené využití.

Nedostatek elektřiny, lépe řečeno problém nedostatečného výkonu, má ve skutečnosti ekonomické jádro. Technicky mohou stabilní zdroje klidně dál fungovat, jejich provoz i výstavba se ale od určité cenové hladiny vstupů prostě nevyplatí. Tak jednoduché to je. Evropská analýza ERAA 2025 upozorňuje, že samotný trh nemusí vytvářet dostatečný ekonomický signál k udržení potřebných kapacit nebo k investicím do nových zdrojů.

Mnoha slovy se tu říká, že určité zdroje zkrátka nejsou rentabilní. Kromě toho, jaký výkon potřebujeme, musíme také vědět, kolik jsme ochotni zaplatit za jeho dostupnost. Připomeňme, že kapacitní mechanismus drží v rezervě zdroje, které lze spustit ve chvíli, kdy z důvodu nárůstu spotřeby při neodpovídajícím výkonu hrozí nedostatek elektřiny.

Vedle nových zdrojů se stále více mluví o flexibilitě. Bateriová úložiště, řízení spotřeby nebo chytré nabíjení elektromobilů mohou v některých situacích nedostatek elektřiny pomoci vyřešit. Zatím ale není jasné, jak velkou část potřebného výkonu budou schopny zajistit. I evropské studie upozorňují, že potenciál těchto zdrojů i jeho skutečný rozsah je obtížně predikovatelný.

Debata o české energetice po roce 2030 se proto nemůže soustředit jen na to, kolik elektřiny vyrobíme a spotřebujeme. Musíme vědět, zda bude k dispozici dostatek výkonu i ve všech kritických hodinách roku. A v neposlední řadě také to, kolik jsme ochotni zaplatit za jistotu, že tomu tak bude. Protože zajištění spolehlivosti elektrizační soustavy není technická samozřejmost, ale služba. A jako každá služba má svou cenu.

Autor: Redakce