OZE drží ceny elektřiny o 30 % níž

S OZE (obnovitelnými zdroji energie) lze ale počítat jen po omezenou část dne, resp. za příznivého počasí. Evropská energetika se v posledních měsících ocitla v paradoxní situaci, která dobře ilustruje napětí mezi klimatickou politikou, geopolitickými riziky a konkurenceschopností evropského průmyslu. Na jedné straně rostou ceny energií pod tlakem drahých emisních povolenek. Ty podle řady firem i politiků zvyšují evropské výrobní náklady na dvojnásobek až trojnásobek oproti jiným světovým regionům. Na straně druhé právě rozvoj OZE, zčásti financovaný výnosy z těchto povolenek, dnes pomáhá brzdit růst cen elektřiny – i když pouze během části dne.

Tento protiklad se stal ústředním tématem evropské debaty poté, co konflikt na Blízkém východě a omezení dopravy surovin Hormuzským průlivem zvýšily ceny ropy i plynu. Přesto však velkoobchodní ceny elektřiny v některých evropských zemích klesaly, což experti přičítají především rostoucímu podílu OZE v energetickém mixu. Řada veřejně dostupných analýz potvrzuje, že právě solární a větrná výroba dnes chrání evropské trhy před ještě dramatičtějšími cenovými šoky.

Systém EU ETS měl být primárně nástrojem pro snižování emisí, avšak v době vysokých cen energií se stal terčem intenzivní kritiky. Podle mnoha evropských podniků zvyšuje ETS jejich výrobní náklady natolik, že evropská energie je dnes dvakrát až třikrát dražší než v USA nebo Číně. To vede ke ztrátě konkurenceschopnosti, omezování investic a reálné hrozbě přesunu výroby mimo Evropskou unii.

Skokový růst cen energií vyvolaný zejména geopolitickými faktory přiměl řadu politiků k tomu, aby začali veřejně volat po pozastavení či zásadní revizi systému emisních povolenek. Významné hlasy, jako například italská premiérka Giorgia Meloniová, označily současný stav za neudržitelný a vyzvaly ke zmírnění dopadů ETS na výrobu elektřiny. Stejný postoj sdílejí i další evropští představitelé včetně české vlády.

Kritika se ovšem neomezuje pouze na politickou rovinu – silný tlak přichází i ze strany průmyslu. Mnoho firem varuje, že pokud se trend nezmění, evropský průmysl začne ztrácet pozice na světových trzích. Pro mnoho energeticky náročných odvětví jde o existenční problém. Na jednu MWh elektřiny vyrobenou z plynu je potřeba přibližně 0,4 – 0,5 emisní povolenky, uhelné elektrárny využijí na každou vyprodukovanou MWh právě jednu povolenku. Při aktuální ceně 63,88 EUR/t CO₂ tak povolenky zdražují výrobu elektřiny o 625 až 1 564 Kč za MWh. Velkoobchodní cena silové elektřiny s dodávkou v příštím roce (CAL 27) na úrovni 102 EUR (2499 Kč) za MWh by tak teoreticky bez emisní povolenky činila 38,12 EUR (934 Kč) za MWh…

Paradoxem současného vývoje je, že právě prostředky z emisních povolenek částečně financují rychlou expanzi OZE, které teď pomáhají evropské energetice eliminovat cenový šok způsobený konfliktem na Blízkém východě. Podle analýzy agentury Bloomberg by bez OZE byly evropské ceny elektřiny až o třetinu vyšší, zejména kvůli závislosti na plynových elektrárnách určujících cenu na trhu.

Solární a větrná energie nejsou navázány na volatilní trh s fosilními palivy, a jejich výroba tak působí jako tlumič cenových výkyvů ropy a plynu. Právě díky rozmachu OZE jsou evropské trhy v roce 2026 odolnější než v době energetické krize roku 2022.

Tento efekt však není rovnoměrný. Solární výroba umožňuje stabilní nebo klesající ceny elektřiny především během dne, kdy je dodávka z fotovoltaiky nejvyšší. Jakmile se ale setmí a výkon solárních elektráren klesne, trh se vrací k fosilním zdrojům, které jsou v době napjatých trhů drahé. Výsledkem jsou výrazné večerní cenové špičky, které OZE samy o sobě vyřešit nedokážou.

Současná situace tak staví Evropu do složité pozice. Na jedné straně chce pokračovat v dekarbonizaci a využívat ETS jako klíčový nástroj pro snižování emisí. Evropská komise především ústy své předsedkyně Ursuly vod der Leyen argumentuje, že od roku 2005 emise v sektorech pokrytých ETS výrazně klesly, zatímco ekonomika rostla – což má dokazovat, že klimatická politika a konkurenceschopnost se nevylučují.

Na straně druhé však realita rostoucích cen energií a tlak na udržení průmyslu v Evropě vytvářejí prostředí, v němž se tento nástroj dostává pod bezprecedentní kritiku.

Výsledkem je napětí mezi klimatickými cíli a hospodářskou realitou. Povolenky vytvářejí tlak na průmysl, zatímco OZE – které jsou výnosy z povolenek částečně financovány – tento tlak alespoň zčásti vyvažují tím, že drží ceny elektřiny níž. Jenže tato úleva je časově omezená a nevztahuje se na večerní špičky, kdy se Evropa stále spoléhá na fosilní zdroje.

Obnovitelné zdroje energie podle závěrů mj. agentury Bloomberg aktuálně přinejmenším částečně přispívají ke stabilizaci evropského trhu s elektřinou. Bez nich by ceny byly dramaticky vyšší, neboť OZE zvyšují energetickou soběstačnost, tlumí cenové šoky a zmenšují tlak na plynové elektrárny.

Zároveň ale platí, že rozvoj OZE neřeší samotný problém vysokých evropských cen energií. Tím je kombinace drahých emisních povolenek a závislosti na fosilních zdrojích v časových pásmech, kdy výroba z obnovitelných zdrojů klesá. Rozvoj akumulace dosud není na takové úrovni, aby tuto disproporci eliminoval.

Evropa tak řeší zásadní otázky: Jak sladit klimatické cíle s potřebou udržet konkurenceschopnost? Co udělat s ETS, aby se zastavil odliv průmyslových firem mimo kontinent? OZE mohou být součástí řešení – ale samy o sobě rozhodně nestačí.

Autor: Redakce