Otázka za 1 000 000: patří voda mezi OZE?

Výstavba nových OZE v České republice by díky její implementaci do naší legislativy mohla být od poloviny roku výrazně rychlejší. Zjednodušeně toto nařízení vyžaduje, aby zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů (OZE) byla při posuzování vnímaná jako v převažujícím veřejném zájmu. Ovšem do novely Vodního zákona, kterou začátkem května schválila ve třetím čtení Sněmovna a nyní s ní pracuje Senát, se dostal pozměňovací návrh, aby se tento pohled neuplatňoval na OZE využívající energii vodního toku, což jsou malé vodní elektrárny.

Obnovitelné zdroje energie, jak jejich název napovídá, se na rozdíl od fosilních v přírodě přirozeně obnovují, a vodu k nim tedy díky jejímu věčnému koloběhu logicky musíme počítat. Z energetického hlediska má voda využitelný potenciál mechanický, kdy s pomocí vodní turbíny a generátoru vyrábíme elektrický proud, a tepelný, na jehož principu fungují tepelná čerpadla. Na tomto místě se zaměříme na výrobu elektřiny z vody.

Účinnost vodních turbín se pohybuje v rozsahu 70 až 90 procent, což je s přehledem nejvíc ze všech energetických zdrojů. Z hlediska stabilizace elektrizační soustavy jsou nepostradatelné přečerpávací elektrárny, které i za cenu určitých ztrát umožňují „ukládání“ elektřiny pro pozdější spotřebu. Hydraulická akumulace elektrické energie pracuje na systému dvou vodních nádrží – horní a dolní. V době poklesu spotřeby v elektrizační soustavě využívá přečerpávací vodní elektrárna v čerpadlovém režimu elektřinu na čerpání vody z dolní nádrže do horní. A naopak v období špičkového zatížení elektrizační soustavy nebo při nedostatečné výrobě z OZE (FVE, vítr) v turbínové režimu zadržená voda z horní nádrže proudí přes turbínu do dolní a generuje elektřinu.

V České republice máme čtyři přečerpávací vodní elektrárny, z nichž nejznámější a nejfotogeničtější jsou Dlouhé stráně, kromě nich jsou tu ještě Dalešice, Štěchovice II a Černé jezero. Decentralizace energetiky a rostoucí počet obtížně predikovatelných a řiditelných energetických zdrojů zvyšuje nároky na stabilizační prvky elektrizační soustavy. Na základě studie ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2010 vytypovalo ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s ministerstvem zemědělství a vodohospodáři šest lokalit, kde by mohly vzniknout další přečerpávací vodní elektrárny bez střetu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Jedná se o již existující přehrady Orlík, Slapy, Pastviny, Libochovany, Vinice a Slezská Harta.

A přestože ministerstvo průmyslu a obchodu v aktuálně upravované Státní energetické koncepci i v návrhu Vnitrostátního plánu počítá také s rozvojem malých vodních elektráren, je těmto zařízením jedním dechem vytýkán negativní dopad na životní prostředí. To jejich provozovatelé odmítají, a naopak poukazují na to, že správně fungující elektrárny kromě výroby čisté energie pomáhají zadržovat vodu v krajině, přispívají k ochraně klimatu i živočišných a rostlinných druhů.

Dosavadní praxe přitom ukazuje, že zdánlivě protichůdné zájmy výroby elektřiny, ochrany klimatu i životního prostředí daných lokalit, vodní turistiky, vodohospodářů, rybářů a dalších subjektů je možné sladit. Existují postupy umožňující splavnění vodních toků, zásahy nad i pod elektrárnou se upravuje spád pro navýšení instalovaného výkonu, budují se rybí přechody… Je proto s podivem, proč se tak zásadní problematika řeší pozměňovacími návrhy, když by si zasloužila samostatné projednání ve standardním legislativním procesu. Samotný pozměňovací návrh jde navíc proti samotnému duchu směrnice, která má výstavbu OZE zjednodušit a urychlit.

Kontroverzní pozměňovací návrh namířený proti malým vodním elektrárnám je přitom součástí veskrze pozitivně vnímané novely Vodního zákona, přezdívané Havarijní. Nejen v reakci na katastrofu z podzimu 2020, kdy došlo k několika únikům toxických látek do řeky Bečvy, přináší komplexní legislativní řešení pro zneškodňování havárií na povrchových vodách. Zavádí kontinuální sledování vypouštěných odpadních vod od vybraných znečišťovatelů, zřizuje digitální registr, který postupně zahrne všechny výpusti ze zdrojů znečištění povrchových vod v délce více než 100 tisíc kilometrů, a navrhuje pětinásobné zvýšení pokut pro původce havárií.

Stalo se už v českém legislativním procesu tradicí, že se poslanci pomocí „pozměňovacích návrhů“ snaží do projednávaných zákonů vpašovat nesouvisející úpravy. Vžil se pro ně pejorativní název přílepky, což ale nijak nebrání tomu, aby se dál množily a zaplevelovaly už tak dost nepřehledný tuzemský právní řád. Aktuálně tedy došlo na malé vodní elektrárny, co bude na řadě příště?