Zmaří sdílení 30-50 % elektřiny?

Sdílení elektřiny v České republice umožnila novela energetického zákona známá jako Lex OZE II, která vstoupila v platnost v roce 2023. Implementace nové legislativy začala až v roce 2024, kdy byly splněny technické a administrativní podmínky, zejména zahájením činnosti Elektroenergetického datového centra (EDC).

EDC zajišťuje evidenci výroby, spotřeby a právě sdílení elektřiny. Ihned po jeho spuštění v srpnu 2024 se rozeběhly registrace zájemců o sdílení. Samotné sdílení reálně začalo od září 2024. Do systému se během prvních měsíců zapojilo přes 10 000 účastníků, kteří mezi sebou sdíleli přes 320 MWh elektřiny.

Koncept sdílení v kontextu komunitní energetiky umožňuje jednotlivcům, obcím i firmám poskytovat si vzájemně elektřinu z vlastních zdrojů, což by mělo vést k energetické soběstačnosti a snížení nákladů na energie. Jak ale ukazují roční zkušenosti z České republiky, sdílení elektřiny může mít i stinné stránky.

Na prvním místě jsou to distribuční poplatky, které podle dané distribuční sazby tvoří kolem poloviny koncové ceny elektřiny. Neplatí se pouze v situacích, kdy se sdílení uskutečňuje v rámci bytového domu. Jakmile ale ke sdílení slouží elektrizační soustava, nerozhoduje vzdálenost, na kterou se elektřina přepravuje, a příjemce sdílené elektřiny musí distribuční poplatky hradit. A to i v případě, že silovou elektřinu na základě dohody získává od jejího výrobce zdarma. Členové energetických společenství by uvítali, kdyby lokální využití elektřiny mělo distribuční poplatky nižší, případně od nich bylo zcela osvobozeno.

Dalšími problémy, které téměř dvanáctiměsíční existence komunitní energetiky odhalila, jsou prokazatelné ztráty vyrobené a sdílené elektřiny s dopadem na bilanční odchylku. Do sdílení se dosud zapojilo téměř 25 tisíc odběrných a 17 tisíc výrobních míst, která sdílela téměř 34 GWh elektřiny. Takové množství elektrické energie stačí na pokrytí roční spotřeby více než 11 tisíc domácností.

Registrováno je ale zatím jen 52 energetických společenství a pouze asi 40 jich skutečně pracuje. Důvodem může být i fakt, že současná pravidla pro rozdělování elektřiny v energetických společenstvích omezují efektivitu sdílení, což podle vyjádření Unie komunitní energetiky způsobuje ztráty 30 až 50 procent vyrobené elektřiny.

Zásadní překážkou je současný povinný jednokolový statický alokační klíč předepsaný Energetickým regulačním úřadem jako součást pravidel trhu s elektřinou pro komunitní energetiku podle Lex OZE II. Ten nutí společenství nad 50 členů dělit vyrobenou elektřinu podle předem stanovených pevných podílů bez ohledu na aktuální spotřebu jednotlivých subjektů sdílení.

Vyrobenou elektřinu je nutné spotřebovat nebo uložit během patnáctiminutového intervalu, což ale není vždy možné. Když členové společenství v daném pořadí svůj podíl během čtvrthodiny nevyužijí, nemohou jej přenést na jiné členy společenství a nespotřebovaná elektřina ve formě přetoku odchází do sítě. Používaný systém alokace tak vede k vysokým ztrátám a pozbývá efektivitu. Výrobci elektřiny proto zvažují, zda své přebytky místo sdílení raději neuschovat v bateriovém úložišti nebo posílat do virtuální baterie distributora.

V nejbližších letech by mělo dojít ke změně statického alokačního klíče na dynamický, který umožní flexibilní rozdělování elektřiny podle aktuální spotřeby členů. Tento krok by měl výrazně zlepšit fungování komunitní energetiky, jeho zavedení ale budou provázet další náklady. Zatím mohou energetická společenství s maximálně 50 členy při rozdělování elektřiny používat takzvaný iterační výpočet, který statický klíč přibližuje dynamickému. Tento systém umožňuje až pětikolové rozdělování elektřiny, aby se maximalizovalo její uplatnění.

Neřízené přetoky elektřiny z energetických společenství mohou destabilizovat distribuční soustavu. Odklon od stabilních, snadno řiditelných zdrojů energie a rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie, zejména fotovoltaických elektráren, přináší nadvýrobu v době nízké spotřeby a klade zvýšené nároky na udržení rovnováhy v síti.

Elektřiny musí být v každém okamžiku právě tolik, kolik je jí třeba. Pokud se jí nedostává, je nutné ji okamžitě vyrobit, v opačném případě, k čemuž přispívají i neřízené přetoky z energetických společenství způsobené rigidním způsobem sdílení, se musí rychle spotřebovat. K tomu správce sítě, společnost Česká energetická přenosová soustava (ČEPS), využívá služeb subjektů výkonové rovnováhy, což generuje značné náklady.

Sdílení elektřiny má potenciál přinést mnoho výhod, ale je nezbytné vypořádat se s jeho současnými nedostatky. Ztráty elektřiny a bilanční odchylky se musí eliminovat, aby komunitní energetika mohla smysluplně fungovat a přispívat k energetické soběstačnosti. Koordinované kroky v podobě změny statického alokačního klíče na dynamický, instalace bateriových úložišť, využití virtuálních baterií, řízení přetoků či agregace flexibility s ovládáním spotřeby a výroby v reálném čase pomohou zvýšit nejen efektivitu komunitní energetiky, ale i stabilitu elektrizační soustavy.